Město zlodějů - recenze

 

Město zlodějů –  ang. originál City of Thieves - 1983

Edice: Fighting Fantasy, číslo 5.
Odkaz na gamebook na stránkách Databáze knih zde

Žánr: fantasy/dobrodružné

Autor: Ian Livingstone

Přeložil: Zbyněk Dach

Obal: Iain McCaig

Ilustrace: Iain McCaig, Karel Dach

Vydal: Perseus, 1. vyd. 1995, 2. vyd. 1998, 3. vyd. Matago 2021 – překlad Barbora Vaňková, obal Cyril Gaja

Z prvotního nadšení nad tím, že jsem se konečně po mnoha letech k tomuto gamebooku zpět dostal, zůstala po dohrání spíše hořká pachuť. Mezi komunitou pařmenů je Město zlodějů řazeno často mezi TOP five série FF. Sám jsem jej doteď považoval za jeden z mých nejoblíbenějších. Co na tom, že od posledního hraní uběhlo téměř 20 let. Temná magičnost příběhů s výbornými ilustracemi se mi jako dětskému nadšenci zaryla hluboko pod kůži. Bohužel tím více jsem byl nyní rozčarován nad hratelností příběhu a bohužel i závěrečným zakončením celého děje. Ano, přiznávám svoji vinu, narazil jsem v poslední době na mnohem lepší gamebooky, a tím pádem Město zlodějů padá nenávratně z obdivného piedestalu do šedé propasti průměrnosti.

Už při čtení prvotního seznámení s příběhem (neboli Pověsti) před samotným hraním jsem se nemohl ubránit dojmu, že nejsem již tak vtažen do příběhu jako ve věku malého třináctiletého Carottky. No nic, úkol zní jasně, jsi velký bojovník a tvým hlavním cílem je zabít obávaného Zanbara Boneho, který seslal kletbu na město Silverstone. Aby tento záporák mohl být po zásluze potrestán, musí náš hlavní dobrodruh beze jména projít obávaným přístavním městem Blacksand (asi něco jako Hamburk s ulicí St. Pauli ve středověkém pojetí) a zde najít starce Nicodema, jenž poskytne pár rad, jak výše uvedeného zmetka odstranit. Původně to měl sice udělat Nicodemus, jenže jelikož je vetchý stařec postižen artrózou, senilitou (o té se ještě zmíníme) a enurézou, nezbývá nic jiného, než že se likvidace temného černokněžníka ujmeš sám, ó mocný dobrodruhu. Zápletka je jasná, teď hurá do hratelnosti a šmidra vydra. O tom, že se v příběhu nikdy nedovíme, jak Zanbar Bone vypadá, ani jaké jsou jeho schopnosti, o tom raději pomlčíme.

Ohledně hratelnosti mi v těchto dospělých časech bylo až nepříjemné, že jde vlastně o dost důkladnou hledačku. Prostě se prochází městem, a hledají se různé předměty, které za a) jsou ingrediencemi k zabití hlavního bosse, nebo za b) pomohou tyto ingredience získat. To stejné se týká sbírání zlaťáků, které potřebujete na nákup některých důležitých věcí.  Co mě však doslova nasralo, byl fakt, že získáte všechny ingredience a další otáčky okolo, a nakonec při finálním souboji si z těchto ingredienci musíte vybrat správnou kombinaci, kterou pomýlený senila Nicodemus zapomněl zmínit (dvou ze tří -> pravděpodobnost správné volby je tedy 33,33 %). A je úplně jedno, kolik jste nasbírali věci, kolik nepřátel jste pobili, poslední předfinální odkaz je prostě jen o štěstí, zda správně trefíte danou kombinaci. Tuto věc považuji za největší chybu celého gamebooku. Samotné procházení černokněžníkovou věží je také specifickou kapitolou. Sice jde o velmi krátkou mezifázi, kdy hledáte správné dveře, ale když vstoupíte do těch špatných, tak Vás často čeká nepřítel, kterého můžete zlikvidovat pouze nějakým nalezeným artefaktem nebo máte prostě a jednoduše smůlu. To také moc radosti nepřinese, naštěstí mě zde provázela transcendentní zkušenost z předešlého hraní. V rámci soubojového systému jde o klasiku FF, tedy kdo má v souboji vyšší hod + umění boje ubírá protivníkovi dva body staminy. Soubojů v celém gamebooku je přiměřeně, hardcore je však souboj s měsíčnými psy, který vás čeká po opuštění Blacksandu. Opravdu bojovat s příšerami, které mají UB 11, resp. 10. není pro slabé povahy s UB 7. Nutno podotknout, že před tímto soubojem si můžete při troše štěstí své UB vylepšit pár artefakty. Zde dávám jednu radu, v rámci příběhu je vhodné zvolit lektvar života, protože kromě soubojů jsou ve městě připravené také různé zákeřné pasti.  

 

Hodnocení grafiky musím opřít pouze o vydání v rámci Persea, nové vydání se mi do rukou ještě nedostalo. Ale i teď musím říct, že hlavní ilustrace ve mně vyvolávají silný dojem. Už jen titulní strana navozuje atmosféru něčeho tajemného a zlotřilého. Samotné vnitřní ilustrace výborně dotvářejí atmosféru města zlodějů. Nedej bože, když některé postavy vypadají jako bývalý učitel fyziky nebo hospodský v hospodě, kterou člověk navštěvoval. Jediná škoda je, jak jsem již zmínil, není nikde vidět, jak vypadá hlavní záporák. Ilustrací mezi odkazy je oproti některým gamebookům z edice FF poskrovnu, a bohužel tematicky se k příběhu nehodí (na žádného draka jsem opravdu v příběhu nenarazil). Průvodní listina má klasické zpracování FF, bez žádných velkých kudrlin, což však neberu jako výraznou chybu, prostě síla zvyku. 

I přes pachuť hodnotím Město zlodějů jako lehce nadprůměrný gamebook, ale hlavně díky atmosféře pirátského města. Samotná hratelnost v podobě hledačky a hlavně závěru mne v mé dospělácké verzi spíše zklamala. Otázkou je, zda tento gamebook doporučit začátečníkům, osobně jsem spíše trošku proti, protože ztroskotat ke konci jen díky špatné kombinaci artefaktů, pakliže vše potřebné vůbec najdete, je hodně demotivující. No už jsem prostě poznal lepší gamebooky.

 

Závěrečné hodnocení:

Počet odkazů: 400

Počet času na dohrání: 70 - 90 min.

Počet pokusů na aktuální dohrání: 2x – poprvé zvolena špatná kombinace k zabití hl. postavy, nutno však podotknout, že mám gamebook několikráte zahrán z dětských let, tím pádem, jsem si některé volby pamatoval.

Originalita tématu: 7/10

Čtivost: 5/10

Hratelnost: 6/10

Obtížnost: 7,5 /10

Grafické zpracování: 7/10

Potřeba tvorby mapy k dohrání: Ne

Celkové hodnocení gamebooku: nyní 65 %, hodnocení ve věku dětského Carottka 80 %

 

Zajímavosti:

• Ve vydání od Mytaga z roku 2021 nese hlavní antihrdina krásné české pojmenování Zanbar Kostlivý.
• V příběhu se lze setkat se hrou Baseball, kterou dle gamebooku vymysleli Bejzové 😊

 

 

Autor recenze: Carott