Alenčina noční můra v Říši divů - recenze

Alenčina noční můra v Říši divů –  ang. originál Alice's Nightmare in Wonderland

Edice: samostatná

Žánr: fantasy/pohádkový/horor

Autor: Jonathan Green

Přeložil: Jan Snášel

Obal: AM COVERS, Cyril Gaja

Ilustrace: Kev Crossley

Vydal: Mytago, 1. vyd. 2017 brož., 2. vyd. 2019 váz.

Odkaz na gamebook na stránkách Databáze knih zde

Uff, svatá prostato, tak to byl náhul z povícero stran. Tak za prvé, dlouho jsem nezažil pocit, že prostě nemám šanci gamebook dohrát. Za druhé nevím, zda nad čtivostí surrealistického ducha originálu s hororovou atmosférou mám jásat či slzet. A konečně za třetí, zda si při opětovném hraní mám navodit také patřičnou atmosféru, která by mně uvrhla s Alenkou do víru její temných tužeb…

S autorem se sice setkávám poprvé, ale asi nepůjde o žádného zelenáče. V českém překladu jde o jeho první gamebook, ale například v edici Fighting Fantasy má vydáno povícero "her na hrdiny", které bohužel u nás (zatím?) nevyšly. 

Po propadnutí králičí norou se ocitáte v Alenčině říši divů. Jenže tato říše se odehrává v trošku jiné podobě. Přece jenom jde o Alenčinu druhou návštěvu, takže jí to její pohádkové dobrodružství trošku okořeníme hororovými vizemi v podobě, kdy se z vévodkyně stane mistrná kuchařka vaříc člověčí polední menu či ze srdcové královny sadistická upírka. Zde bych rád podotknul, že originální příběh od L. Carrolla jsem nečetl, pouze jsem viděl Burtnovu filmovou adaptaci. Musím však smeknout nad tím, jak se autorovi povedlo toto těžké téma uchopit a herní příběh plně přizpůsobit, včetně mnoha „zasněných“ básní. Určitě šlo o velmi těžkou výzvu, která se však povedla nad očekávání. Rovněž překlad z originálu do češtiny musel být oříšek, nadmíru povedená práce, kde si překladatel musel hrát se slovy a zasadit je pečlivě do děje, aneb kolik višní tolik třešní. Za mě osobně jsem se však ve snovém jazyce občas ztrácel a chvíli mi čtení delších odkazů přišlo nezáživné. K autorově cti je zdůraznit fakt, že odkazy bývají vcelku krátké, takže se to dá vcelku vydržet. Nu což, od mého materialistického pojetí světa víc prostě chtít nemůžete, věřím že fandové originálu musí být vyloženě nadšení.

Ohledně hratelnosti jde o vcelku nadstandartní úroveň. Jsou zde zavedeny i inovativní prvky, kdy je například v rámci herního systému nabídnuta varianta s kartami místo kostek, kterou jsem však jako správný oldschool hráč nevyzkoušel. V zadání části gamebooku je také zobrazená tabulka náhodných hodnot hodem kostkou (stejně jako třeba edice gamebooku z řady Lone Wolf), ta však bohužel není nikde v pravidlech zmíněná. Další inovací je fakt, že hlavní atributy postavy – hbitost, logika, bojovnost a výdrž si můžete nastavit podle sebe. Na začátku dostanete 10 bodů, které můžete přidělit nad základní úroveň atributů, které však nesmí přesáhnout určitou počáteční hodnotu. Tímto přerozdělením ve stylu RPG her si můžete sami určit, zda z Alenky bude všestranně rozvinutá osobnost, tělesně chatrná intelektuálka či slaboduchý Rambo. Veškeré atributy se Vám pak během příběhu mění, přičemž není omezena během příběhu jejich maximální hodnota. Zde však naražíme na jednu zásadní chybu, a to je chybějící omezení maximálních hodnot. Maximum hbitosti, logiky či bojovnosti není totiž nikde stanoveno, to by ale až tak nevadilo, protož se nemění až tak často. Problém je však u hodnoty výdrže (stamina), jelikož jsem se nikde v pravidlech nedočetl, že by měla jakékoliv omezení, což působí zmatečným dojem. Potom tedy váháte, zda si výdrž vyskilovat skrze nalezené předměty na co nejvyšší úroveň či hrát s maximálním omezením jako u klasických gamebooků.  Specifickou hodnotnou jsou pak body šílenství, které Alenka sbírá při děsuplných událostech, a které také ověřujete v určitých situacích hodem kostkami (či jiným herním způsobem), a mají vliv na vývoj dalších událostí či dokonce předčasný konec. Nutno však podotknout, že body šílenství získáváte vcelku ojediněle, takže většinou ve zkouškách Alenčina šílenství docházíte k úspěšnému závěru.

Kromě těchto atributů, má ještě Alenka dvě mimořádně schopnosti – „Divoucné a divoucnejší“ a „Pero je mocnější“, jenž lze využít třikrát (při větším štěstí i vícekrát) za příběh.  Schopnost „Divoucné a divoucnější“ může Alenku vyvést z problému originálním řešením, nevýhodou je však fakt, že také může problém v mnohém zhoršit. Schopnost „Pero je mocnější“ i přes složitý název přináší jednoduché řešení problému, a tím je vyhnutí se souboji. Zkušený hráč si tuto schopnost samozřejmě šetří až k samému konci.

Soubojový sytém probíhá klasicky házením kostek (či snímáním karet) a odečítáním bodů výdrže, přičemž je bráno v potaz, kdo zaútočil první, neboli tzv. iniciativa, u které si postava útočíc první připočítává jeden bod k bojovnosti. Soubojů rozhodně není málo a jejich počet i náročnost ke konci příběhu gradují. Toto bych však viděl spíše jako nedostatek, protože když si myslíte, že nejtěžší souboj máte za sebou, přichází další a další. Takže i když můžete projít celým příběhem a vyřešíte všechny hádanky, ztroskotáte pak na posledních třech velmi obtížných soubojích, což rozhodně nepotěší.

Obtížnost je vcelku na vysoké laťce. První část gamebooku lze projít vcelku v pohodě, je ale zapotřebí sbírat předměty, indicie, nápovědy k hádankám atd. Bez nich totiž poslední část příběhu končí neúspěchem. Druhou části je pak bludiště, kde je zapotřebí si dělat mapu (či návod získat během cesty), jinak Vás čeká minimálně půl hodina totálního bloudícího teroru. V poslední části po průchodu bludištěm je na řadě soubojová část, zde je zapotřebí využít veškeré informace z první části.  V této fázi opět vidím jeden nedostatek, a tím je, že pokud nemáte patřičnou znalost kódu či hádanky, tak prostě rovnou končíte. A věřte mi, skončit těsně před koncem, kdy herní čas zabral více jak hodinu a půl, to je minimálně na silný záchvěv amokus nasranus.

 Grafika a ilustrace má vcelku obstojnou kvalitu. Vnitřní celostránkové ilustrace se nesou v duchu surrealistického příběhu, občas má člověk sice dojem, že nejsou od stejného autora, ale to vem Šklíba. Rozhodně by to však chtělo více malých ilustrací pod odkazy. Sice se jich zde pár nachází, ale čučet z velké části na holý text, je unavující. Co by chtělo rozhodně vylepšit, jsou průvodní listiny. Je sice hezké, že se zde nachází rovnou 3x ve stejné verzi, ale nemají žádnou grafickou úpravu. Navíc mi zde chybí místo pro poznámky. V neposlední řadě kolonka pro vybavení je zoufale malá, což vede ve finále k tomu, že si stejně člověk chtě nechtě tvoří „průvodku“ bokem.

Musím však konstatovat, že jde o velmi poutavý gamebook, který uspokojí i náročnější hráče a jehož dohrání na první pokus se rovná velkému štěstí.  Pro milovníky původní Alenky lze asi o povinnost, pro „gamebookaře“ defacto také, protože jde o velmi příjemnou změnu, která rozhodně není na jedno použití. Osobně se však nejvíce těším, až další hraní propojím s absintem a příběh dostane vyšší úroveň. Jen doufám, že se z této vyšší úrovně hratelnosti nestane moje permanentní noční můra…

 

Závěrečné hodnocení:

Počet odkazů: 520

Počet času na dohrání: 90 – 120 min.

Počet pokusů na aktuální dohrání: 3 – poprvé jsem padl ke konci se silnější potvorou, po druhé jsem ve finále neznal odpověď na jednu z hádanek.

Originalita tématu: 8,5/10

Čtivost: 7/10

Hratelnost: 7,5/10

Obtížnost: 8,5 /10

Grafické zpracování: 6/10

Potřeba tvorby mapy k dohrání: V bludišti s ohledem na zachování zdravého rozumu rozhodně.

 

Celkové hodnocení gamebooku: 80 %, pro fanoušky Alenky 90 %

 

Autor recenze: Carott