Útok ze tmy – ang. originál Flight from the Dark (1984, rozšíření gamebooku 2007)
Edice: Lone Wolf, kniha první, cyklus Kai
Žánr: fantasy/dobrodružné
Autor: Joe Dever
Překlad: Lukáš Šimíček (vyd. 1992 Helena Košťálová)
Obal: Alberto Dal Lago (vyd. 1992 Juraj Maxon, Petr Prokšík)
Ilustrace: Richard Longmore (vyd. 1992 Gary Chalk)
Vydal: Mytago 2011; starší vydání 1992 AFSF - Asociacefanoušků science fiction + AG Kult vazba měkká/brož.; 2020 Mytago pevní vazba
Tak jsme se konečně dočkali, letos
totiž došlo k zachvění českého gamebookového světa, za kterým stojí vydání
pokračování legendární série Osamělého vlka v jazyce českém - díl 16.
Vashnův odkaz. A jelikož se sám na pokračování těším jako malý Jaryn, je mojí
povinností sáhnout do zaprášeného archivu a vyškrabat první díl této
fenomenální série. Ačkoliv, sáhnout do zaprášeného archivu… To bych se zde
dopustil mystifikace, jelikož původní vydání mi někam dávno zmizelo do
propadliště dějin a musím si vystačit s lehkým povzdechem s vydáním
novým, které není ani pokreslené, ani v tabulce náhody nejsou tmavé tečky
od zkoušení štěstěny. Musím však říct, že můj první povzdech nad novým vydáním
(na menší formát si však stále nemohu zvyknout) střídá při hře nadšení, jelikož
vydání od Mytaga je rozšířeno o notnou část příběhu (rozuměj více odkazů),
kterou popíši níže v recenzi, a dočkalo se kompletně nových ilustrací. Nuže,
pojďme na to, pojďme se tímto úvodním dílem vrhnou do eposu, který dodnes bere
spousta fanoušků jako božstvo na piedestalu herního světa (včetně mně) a
ovlivnil svojí epičností a herními zákony spoustu budoucích tvůrců.
Ještě bych se chtěl na úvod celé série pozastavit nad otázkou, proč se z Lone Wolfa stal takový fenomén. Tak na první místě je sama epičnost celého díla. Osamělý vlk je neskutečná sága. To, že celá série je tvořena 31. samostatnými gamebooky, přičemž Joe Dever jich do své smrti v roce 2016 napsal 29. (zbylých dvou se pak ujal jeho syn), svědčí o jedinečnosti génia v propojení fantasy a herního světa. Ano, je pravda, že třeba první díl série Magie v edici Fighting fantasy byl sepsán o rok dříve, ale Magie čítá pouhé čtyři díly a dle mého názoru je poslední díl psán „na silu“ se snahou ho ukončit, dokud ještě není příběh úplně vyčpělý. Jasně i u Lone Wolfa lze narazit na slabší kusy (co jsem četl tak třeba Kaltské jeskyně moc strhující nejsou, podle některých názorů angličtinu ovládajících pařmenů se díly nad číslo dvacet také víceméně opakují), ale sám o sobě je příběh velmi struhující a často se v jednotlivých dílech dočkáme nečekané zápletky. Navíc uspořádání bájného světa Magnamundu se svými řády, nestvůrami, jazyky a talismany je promyšlen do posledního detailu (lze spatřit podobnost s Pánem prstenů). Další podstatným bodem je vývoj postavy Osamělého Vlka. Každým dohraným gamebookem sbíráte zkušenosti a přidáváte nově ovládnuté disciplíny. Je sice faktem, že pokud hrajete celou sérii popořadě, tak jste ve velké výhodě a některé díly bez patřičné úrovně lze dohrát velmi těžko, ale to bohužel k na sebe navazujícím gamebookům patří (i když autoři vždy tvrdí, že ne a lze je dohrát v klidu samostatně). Právě rozvoj postavy doplňuje tehdejší gamebookový svět o RPG prvky, za které se nemusejí stydět ani samotné počítačové hry. Posledním unikem je na tu dobu perfektně promakaný systém soubojů, který je stavěn na rozdílu ve schopnosti boje hlavní postavy a postavy protivníka určité kategorii v tabulce a podle čísla v tabulce náhod, do které zabodnete psací prostředek (nezapomenout na zavřené oči a tupý konec :-D) a dle nabodnuté hodnoty odečítáte body kondice. Při velkém rozdílu v bojových schopnostech lze protivníka usmrtit rovnou (ale to stejné se může stát i Vám). Navíc i při velkém rozdílu můžete při trošce štěstí protivníka několikrát citelně zasáhnout, čímž jsou souboje na rozdíl od většiny gamebooků z edice Fighting fantasy více zábavné, autentičtější a jakž takž i spravedlivé. Z pohledu malého děcka, které vyrůstalo na FF a Lone Wolf se mu dostal do rukou poprvé zapůsobila právě tato kombinace jako zjevení z jiného světa.
Samotná sága se točí okolo hlavní
postavy Lone Wolfa, posledního přeživšího řádu rytířů Kai, který je kombinaci
hraničáře a telekinetika. Ve středověko-fantasy světě Magnamund proběhla kdysi
za starých časů válka mezi královstvím Sommerulund a Temnými pány, tedy opět
klasický příběh v duchu dualismu dobro vs. zlo. Temní páni byli poraženi,
slíbili však království krutou pomstu. Pomsta začíná invazí stoupenců Temných
pánů, zrovna když se klášter, ve kterém se cvičí i náš hrdina, chystá ke
slavnostem jara. Právě napadením kláštera začíná náš úvodní díl a cíl Lone
Wolfa je jednoduchý. Přežít útok a předat zprávu o napadení v sousedním
městě Holmgard, jenž je sídlem krále Sommerlundu.
Nové vydání je rozšířeno o průběh boje o klášter Kai a celkově čítá o 200 odkazů více, čím se hratelnost prodlužuje minimálně o dobrou hodinu navíc. Děj rozšířeného vydání je rozdělen zhruba na polovic, kdy se v jedné půlce odehrává válka o klášter, v té druhé putujete plání k samotnému městu. Sama pouť je hodně provázena skrýváním se, protože nepřítel číhá na každém rohu. Průchod do města nabízí více variant, tudíž lze vyzkoušet v dalším hraním jinou cestou. Na to, že jde o první „zahřívací“ díl, se zde vyskytuje vcelku velký počet soubojů. Nejsou však nějak extra obtížné, a i s nízkou schopností boje se dají v klidu zvládnout. Nesmí samozřejmě chybět final fight, kdy závěrečný protivník má vyšší atributy než ti předchozí, ale nejde o žádný nehratelný masakr. Důležitou součástí hry je také sběr různých předmětů, bez kterých se sice velmi často objedete, ale jejich nepřítomnost ve výbavě komplikuje cestu. Sama obtížnost hry není příliš náročná, nezkušený hráč by měl průchod zvládnout maximálně na třetí pokus. Navíc v rámci řešení problematických situací, lze spousta věcí vyřešit intuitivně. První díl je tedy opravdu zahřívací i v rámci obtížnosti, protože některé další díly jsou pak docela mazec.
Co se týká nového překladu, nedokáži
jej objektivně posoudit, zda je lepší nebo ne, jelikož je to dávno, co jsem
hrál původní český překlad z roku 1992. Ale i tak mi oslovení Osamělý vlk
oproti předchozímu Lone Wolf nejde přes kůži. Holt staromilec no. V gamebooku
se vyskytuje oproti gamebookům z edice Fighting Fantasy více textově
rozsáhlejších odkazů, které napomáhají epičnosti děje. Milým doplňkem je
převodník anglosaského délkového sytému do metrické soustavy.
Nové vydání vychází s novou
obálkou i s novými ilustracemi. A nutno podotknout, že proti vydání
z roku 1992 jde o naprostou parádu. Samotná obálka ze štětce Alberta Dal
Laga (zpracoval obálky většiny nových vydání) je oproti předešlým černým motivům
vyloženě pastvou pro oči. Perfektně se hodí do konceptu Lone Wolfa a poukazuje
na vznešenost samotného příběhu. Také nové ilustrace se povedly na výbornou. Předchozí
ilustrace působily takovým lehce naivním dětským dojmem, v novém provedení
na Vás padne atmosféra útoku, zkázy a boje plnou tíhou. Celkově nové vydání
obsahuje 38 celostránkových kreseb, což je téměř dvakrát více než
v předchozím vydání. Každopádně jsem rád, že se zachovalo grafické
zpracování průvodní listiny v nezměněném stavu a zachována byly i drobné
obrázky mezi odkazy, které byly doplněny o pár nových motivu. Jedinou vadou na
kráse je poměrně tmavá a v kombinaci s menším formátem tak hůře
čitelná mapa království.
Co tedy říci závěrem? Není třeba
diskuze, že Lone Wolf je klasika, jejíž zahrání je nutno pro každého, kdo se o
gamebooky alespoň trošku zajímá. Každopádně i přes to, že jsem velký nostalgik,
bych rozhodně znova sáhnul po nové verzi od Mytaga, jelikož rozšíření děje o
200 odkazů je i přes časovou náročnost epickým prožitkem. A už se těším, jaká
rozšíření děje přinesou nová vydání našeho Osamělého rytíře.
Závěrečné hodnocení:
Počet odkazů: 550 (původní verze 350)
Počet času na dohrání: 150 - 180 min.
Počet pokusů na aktuální dohrání: 1x – průchod jsem si sice
již nepamatoval, ale jde to v klidu i intuitivně.
Originalita tématu: 10/10
Čtivost: 8,5/10
Hratelnost: 8/10
Obtížnost: 7 /10
Grafické zpracování: 9/10
Potřeba tvorby mapy k dohrání: Ne
Celkové hodnocení gamebooku: nové vydání 85 %, původní vydání 75 %
Autor recenze: Carott
Komentáře
Okomentovat