Edice: Svět tisíce dobrodružství, kniha 2.
Autor: Jens Schumacher
Přeložil: Michal Smrkovský
Obal: Victor Manuel Leza Moreno
Ilustrace: Wolf Schröder, Hauke Kock
Tak jsem se konečně po recenzích žánrových klasik vrhnul i na hodnocení nějakého nového gamebooku. I když nového, výše uvedený gamebook byl vydán již před více jak deseti roky. Čas ale nezatavíme, takže na pulty naší malé zemičky se tato hra-kniha, vydaná pod peotickým názvem „Poklad zlobrů“, dostala až letos. Autor u nás přitom není neznámý, loni u nás vyšel poprvé v českém překladu jeho „Čarodějův odkaz“, který zaznamenal vcelku pozitivní recenze. Jens je na poli gamebooků, únikovek i fantasy (vše zaměřené hlavně na mladší čtenáře) vcelku hodně tvůrčí, dokonce se podílí na vytváření deskových her, takže nejde o žádného šumaře. Navíc, velmi hezky zpracovaná obálka v typische fantay duchu mi napovídala, že se bude konat zajímavé dobrodružství. No bohužel, vysoká očekávání naplněna nebyla…
Vaším úkolem je najít bratrance Bolka, který se v touze po dobrodružství vydal hledat poklad krále zlobrů Lormonsorra. Ten stihnul před tím, než byl poražen ve válce lidí a zlobrů, svůj poctivě uloupený poklad ukrýt na blíže neurčeném místě v malém království Korduula, ze kterého pocházíš i Ty, mocný hlavní hrdino. Vydáváš se tedy do korduulských hvozdů a planin svého bratrance najít. Při pátrání narážíš na různé známé i neznáme fantasy postavy, které mohou přinést pár indicií do pořadu Kriminální policie pátrá. Nebo také nepřinesou nic, kromě smrti hlavní postavy. Jak již bylo zmíněno autor se věnuje hlavně psaní pro mladší čtenáře a v tomto duchu se nese i atmosféra příběhu. Ten však postrádá alespoň kapku vtipu, kterým je typický například náš Norik. Struktura příběhu přináší občas hluchá místa, které v ději působí až rušivě. Člověk má pak občas tendenci položit si otázku, jakým záhadným způsobem jsem se dostal na určité místo a jaký to má vlastně vliv na celý příběh. Děj postupem času tak postrádá spád a dochází pak k mechanickému otáčení z odkazu na odkaz.
V otázce hratelnosti mně překvapila základní věc, a to že hlavní postava neměla žádné výchozí atributy pro boj a životy. A tam kde nejsou tyto hodnoty, nejsou zákonitě ani souboje. Tím pádem se pak samotný průchod točí okolo sbírání předmětů a informací, které pak často potřebujete pro další pokračování. Je zde sice nějaká možnost nahodilosti děje, kdy místo kostek bodáte prstem do seznamu symbolů run vedle hlavní listiny, který připomíná systém číselné tabulky u Lone Wolfa, ale toť je v rámci herního mechanismu vše. Každopádně ačkoliv je systém run alespoň trošku snahou o jakousi originalitu, za celý příběh jsem jej použil pouze dvakrát, což je setsakramentsky málo. Stejný případ se vyskytuje kolem specifických vlastností postavy (šplh, řeč zvířat, písemnictví, úkryt a předtucha), ze které si na začátku vyberete jednu. Svoji schopnost jsem měl možnost použít třikrát za celý příběh. Navíc mi přišlo, že za celý průchod mohla postava využít pouze dvě schopnosti ze všech (je ale možné, že jsem na odkaz, kde jsou další schopnosti nabídnuty k využití prostě nenarazil). Herní obtížnost je díky absenci soubojového systému postavena pouze na náhodných (a často i nelogických) úmrtích, kdy například zatáhnutí páčky na špatnou stranu bez jakékoliv nápovědy (výběr ze dvou možností) přinese okamžitou smrt. Ze začátku lze náhodným koncům sice předejít, dá se lehce na základě intuice poznat, co je pro další průchod dobré a co je naprostá pitomost. Ke konci jsou však některá rozhodnutí postavena vyloženě na šťastné volbě. Dokážu si tedy představit, že dítko, které se zdárně prokouše až ke konci, kde náhle zhyne díky jednomu vyloženě nešťastnému rozhodnutí, nebude mít pak náladu se k příběhu vracet. K zábavnější hratelnosti rovněž moc nepomáhá skoro až striktně přímočarý průchod příběhem.
Ilustrace i obálka jsou na rozdíl
od hratelnosti na velmi kvalitní úrovni. Obálka gamebooku je velmi zajímavě
zpracována, touha po dobrodružství z ní vyloženě tryská. Dalším hezkým
zpestřením je mapa království na začátku i poměrně dobře zvládnutá průvodní
listina. Celostránkové ilustrace jsou oproti některým gamebookům zpracovány
sice méně detailněji, ale to není vůbec na škodu. Celkem se jich vyskytuje něco
málo přes deset, každopádně díky poměrně malému rozsahu je jejich četnost
optimální a za jejich grafické zpracování i fantasy atmosféru by se nemuseli
stydět některé slavnější kousky z edice Fighting Fantasy. To vše podtrhují
menší ilustrace mezi odkazy, sice se střídá téměř dokola pět základních motivů,
ale ve správném duchu doplňují celkové grafické zpracování.
„Poklad zlobrů“ není rozhodně úplný propal,
pro ukrácení krátké chvíle je tento gamebook adekvátní. Dá se rovněž zvolit
jako vcelku zajímavá volba v případě prvního seznamovacího gamebooku pro
dorůstající mladší generaci (spíše až od 4. třídy). Ale že by se jednalo o nějaké přelomové dílo,
to se říct nedá. Mám obavu, že tak rychle, jako jsem tento gamebook přelouskal,
tak stejnou rychlostí zmizí v propadlišti dějin. Určitě se totiž mohlo jak
z příběhu, tak i z herního mechanismu, vytáhnout o hodně více. Tím
spíš, když autor je vcelku zkušeným tvůrcem. Gamebook si schovám, ale rozhodně
nepůjde do mé reprezentativní části knihovny.
Závěrečné hodnocení:
Počet odkazů: 250
Počet času na dohrání: 80 – 120 min.
Počet pokusů na aktuální dohrání: 3x – poprvé smrt v
důsledku špatné volby ke konci, po druhé mi chyběl jeden závěrečný předmět ze
tří.
Originalita tématu: 6,5/10
Čtivost: 6/10
Hratelnost: 6/10
Obtížnost: 6 /10
Grafické zpracování: 7/10
Potřeba tvorby mapy k dohrání: Není potřeba
Celkové hodnocení gamebooku: 60 %
Autor recenze: Carott
Komentáře
Okomentovat