Jméno Tomáš Dušek je zejména spojeno s fantasy sérií
Čaroděj, který má ke dni, kdy je tato recenze psána na kontě již pátý díl a
jeden boční sériový příběh. V rámci postapa jde o autorovu prvotinu, na
kterou později navazuje kniha „Myšák“, kde probíhá děj paralelně, jen v prostředí
naší metropole. Ta se však již nedočkala běžného knižního vydání, ale je
dostupná jako e-kniha.
Třetí vlna pojednává o průběhu a definitivním
zhroucení lidské civilizace pod náporem neznámé smrtící chřipky. Hlavní hrdina Martin
postupně pozoruje jak jednotlivé smrtící vlny decimují nejen jeho blízké okolí,
ale společnost celkově. Postupně dochází ke kolapsu zásobování, zdravotnictví i
bezpečnostních složek a nastává animální právo silnějšího z druhu.
Společnost se tak dostává do fáze úpadku, kdy svět začíná vypadat jako před Velkou
průmyslovou revolucí, tedy žádná elektřina, žádný benzín, energii obstarávají přírodní
zdroje a hlavně šílená představa pro kategorii youth adult, žádný Minecraft! Stejně
jako ve většině postapokalyptických románů se formují rabující hordy, které
terorizují přeživší městské obyvatelstvo. Michal se tedy opevňuje ve svém
domovském paneláku, ve kterém vytváří fungující komunitu a proměňuje jej v samostatně
fungující jednotku. Sám se pochopitelně stává hlavním vedoucím. Zde bych viděl
jeden z mála záporů příběhu, a tím
je prvoplánová šablonovitost hlavní postavy. Ta je totiž tak pozitivní, že Mirek
Dušín je proti němu sériovým vrahem. Navíc přerod našeho hrdiny z absolutního
losera v podobě hospodského nemakačenka žijícího u rodičů na vůdce, který
za pomocí otcovy příručky pro přežití (ano Michalův supertata při vypuknutí
pandemie sepsal za pomocí internetu návod pro přežití za každé situace…) zvládá
organizačně vypjaté situace se stoprocentním úspěchem je také moc pozitivně
přímočarý. Proti hlavní postavě nevypukne žádné povstání, žádné velké konflikty
ve skupině i mezi svými blízkými spolupracovníky, prostě až moc lambada. Jinak
ale musím konstatovat, že formu úpadku společnosti se autorovi povedlo zachytit
velmi věrohodně. Protože se však jedná o dílo před Covidoapokalypsou byla
opomenuta jedna věc, která nás zajisté zachránila, a tou byly roušky.
Co se týče stylistické úpravy, děj je psán v podobě
časosběrného deníku z pohledu třetí osoby, kdy je využíváno velmi často
přímé řeči v podobě rozhovorů mezi postavami. Kdo zná první díl zombie
série Apokalypsa Z od M. Loureira, dokáže si živě představit. Díky deníkové
podobě má děj velkou autentičnost a velmi rychle vtáhne čtenáře do děje, kdy v napětí
očekává průběh dalšího dne. Sice chybí větší zvratové události v průběhu děje,
což dle mého názoru není na škodu. Příběh postupuje po krůčkách vpřed, kdy se
čtenář pomalu dostává k otázce, která vyvstává s přibližujícím se
závěrem čím dál častěji – „Upadne nebo se nakonec obnoví lidstvo samo“? Autorův
styl je psán přímočarým popisem děje, bez zbytečných kudrlinek či vtipných momentů.
Zkrátka když Vám vymírá lidstvo není čas na poezii či humor, prostě akce kapišto
kurva?!
Celkově lze tedy konstatovat, že „Třetí vlna“ je vcelku
povedené postapo v našich luzích a hájích. Navíc pojednává o úpadku
civilizace pod vlivem pandemie smrtícího viru v době, kdy o Covidu nebylo
ani ponětí. O to více pak příběh působí děsivěji. Škoda jen, že hlavní postava
jen tak pozitivní až je to negativní. Což se také promítlo do finálního
hodnocení. Každopádně na to, že šlo o první autorovo postapo, lze mírně přivřít
očko. Rozhodně výborná volba v podobě letní odpočinkové knihy do letadla,
kde má půlka cestujících zakrvavěné oči a druhá půlka vykašlává své plíce. Že
by název knihy skutečně odrážel další možný vývoj reality?
Hodnocení knihy: 75 %
Komentáře
Okomentovat