Celá sága se týká postavy
jmenujíc se (překvapivě) Gabriel Knox, který je jakožto osoba
s čarodějnými schopnostmi pronásledován záporáky považující jeho dar za
zrůdnost. Samotná sága se odehrává ve fiktivním světě Ëaan, kde došlo před
dávnými dobami k souboji tří božstev, po kterém došlo mezi lidmi
(Merelové) k válce. Při ní mocný čaroděj Balthazaar Bílý (Pán
prstenů?) vyvolal jednu z padlých bohyní, která začala opět rozsévat zkázu
mezi lidmi. Padlá bohyně však byla znovu poražena, ale za cenu toho, že jedinci
s kouzelným nadáním jsou pronásledování jako nebezpečné stvůry, a navíc jsou
zasaženi kletbou v podobě nemoci moru čarodějů. A toto prokletí se týká i
naší hlavní postavy Gejba, který v první knize příběhu má za úkol najít
kněžku, jenž jej této nemoci zbaví. Musí se tedy vydat na svoji cestu vedoucí
přes sedmero měst a devatero hor do sídla zvaného Sinotahar, ve kterém má
kněžka svou svatyni.
S příběhem jsme tedy velmi
stručně seznámeni, a nyní dáme prostor stylistice. Líbí se mi, že příběh je
pojatý jako sága, spousta věcí je zde detailně popsána, děj má velmi dobrý spád
a dobře se čte. Musím říct, že jsem dlouho nebyl do děje ponořen jako zde. Další
klad vidím, že se vlastně jedná o takovou putovačku, ve které není potřeba akce
na každém druhém odkazu. Gamebook tak působí až relaxačním dojmem, kdy si
užíváte každý krok putování naší postavy. Jen je škoda, že charakteristika
našeho hlavního hrdiny je velmi stručná, to stejné se mi zdá i u hlavního
příběhu, nebylo by na škodu více fakta rozpitvat. Musíme však brát
v potaz, že šlo o autorův první gamebook, tudíž se dá s tímto
počítat. Je rovněž škoda, že závěr je
velmi stručný, až téměř bez emocí, které po úspěšném dohrání příběhu prostě
potřebujete. Důležité je zmínit, že oproti sáze Lone Wolf působí hlavní postava
lidštějším dojmem a lze se s ní snadno sžít. Lone Wolf je prostě namakaný
wicca Rambo a děj, zejména v pozdějších dílech, je postaven až moc akčně.
Náš Gejb naopak prostě putuje, navštíví pár vesnic a po zdolání mrazivé
pahorkatiny se dostane až ke svému cíli. Občas na něj někdo zaútočí, pak má pro
změnu hlad, při troše štěstí se mu povede najít něco užitečného, no prostě
pohodář. Tento fakt vytváří autentičnost
celého děje, který příjemně ubíhá.
Herní pravidla nejsou nějak extra
obtížná, jsou hodně inspirovaná Osamělým vlkem, takže kdo má s touto legendární
sérií zkušenosti, pravidla velice rychle pochopí. I zde máte na výběr speciální
schopnosti, které jsou rozděleny do trojího zaměření, které se pak promítne do
hlavních atributů postavy (zacházení se zbraní a vitalita), a zároveň mohou
přinést velkou výhodu v boji – 2x větší zranění či okamžité zabití
protivníka. V rámci směřování postavy se můžete vydat bojovně laděným směrem
– Cesta válečníka, směrem ochrany vitality postavy – Cesta hraničáře, anebo směrem
obratnosti – Cesta vraha. Sám osobně jsem si vybral Cestu hraničáře, která sice
nepřináší vylepšení postavy v rámci soubojů, ale i tak má své nesporné
kvality. Rozhodně však doporučuji si v rámci volby schopností, kterých si
můžete vybrat pět, vzít si od každého směru alespoň jednu vlastnost. Navíc máte
na výběr ještě ze tří spešl vrozených vlastností, které mohou mít v rámci
dohrání příběhu dost zásadní roli. Co se týče vybavení, jste omezeni na počet
předmětů, které můžete nést, některé se nesou přímo v mošně, některé patří
do speciální výbavy, toto pravidlo se týká i počtu nesených zbraní.
V rámci zbraní je potřeba se účinně vyzbrojit, protože výše zranění,
kterou vaše zbraň disponuje, může být v rámci soubojů rozhodující. Soubojový
systém je zpracován vyloženě na výbornou. Oproti LW totiž můžete dostat drsný
zásah, i když máte v zacházení se zbraní absolutní převahu. Souboje tedy
nepůsobí jednoznačnou dominancí, ale velký vliv má náhodná hodnota na kostce. Každé
soubojové kolo je pak rozčleněno do tří fázi, kdy můžete protivníka zasáhnout
naplno, dát mu menší zranění v podobě polovičního škrábance, nebo také
schytat pořádnou dardu. Po dokončení tří fázového soubojového kola se pak znova
hází kostkou a jede se nanovo, dokud někdo neodevzdá svoji prokletou duši do
patřičných končin. Každopádně souboje s protivníky bývají velmi vyrovnané,
žádný rozdíl + 5 mezi hl. hrdinou a bojujícím looserem. A abych nezapomněl, ačkoliv osobně dávám
přednost kostkám, autor myslel i na blaho odpůrců zakutálených šestistěnů pod
nábytkem, tudíž je zde připojena tabulka s náhodnými hody, do které stačí
jen bodnou pisátko. Jinak v průběhu příběhu lze plnit i mimořádné úkoly
mimo hlavní trasu, ale jaké přinesou hlavní postavě výhody zatím netuším,
protože se projeví v dalším díle, na jehož pařbu se teprve s velkým
očekáváním chystám.
Grafické zpracování gamebooku je
bohužel největší slabinou. Mohu však po letmém pohledu do dalších dílů
prozradit, že se grafika s postupujícími díly zlepšuje. Obálka je
zpracována vcelku dobře a odkazuje na pocit dobrodrůža z celého příběhu.
Vnitřní ilustrace, které mají často až zbytečně moc tmavé provedení, však
působí někdy až laciným dojmem. Nejsou detailně propracovány a u některých je
zpracování až rušivé. Také přiložená mapa svým provedením bije do očí, názvy
míst jsou hůře čitelné, často rozpité. Každopádně na druhou stranu musím velmi
kvitovat u mapy přítomnost měřítka, to se jen tak nevidí. Oproti tomu průvodní
listina je sice provedena jednoduchou formou, ale vše je uspořádáno do
uceleného a přehledného systému. Menší ilustrace mezi odkazy se v tomto
díle nevyskytují, v čemž ale nespatřují nějaký závažný nedostatek. Každopádně,
pořád si musíme uvědomit, že jde o autorovu prvotinu a grafická úroveň se
v dalších dílech zlepšuje.
S ohledem na závěrečné
shrnutí lze konstatovat následující postřehy. Určitě jde o velmi kvalitní
gamebook, který vytváří dost silnou konkurenci edičním ságám (LW, Magie, GQ).
Navíc musím před Jirkou smeknout, že se pustil do takto propracované ságy, což
v ryze českých podmínkách je něco naprosto jedinečného. A i když je zde
patrná inspirace, působí gamebook velmi svěžím dojmem v podobě čtivého
příběhu. To, že se totiž nemůžete dočkat až začnete hrát další navazující
gamebook se jen tak nepoštěstí. V dětských letech mi toto přinesla Magie a
Wolf, a ten pocit, že stejné nadšení z pokračování zažijete i po dvaceti letech
je prostě k nezaplacení. Smekám klobouček a valím na další díl.
Závěrečné hodnocení:
Počet odkazů: 400
Počet času na dohrání: 90 – 120 min.
Počet pokusů na aktuální dohrání: 2x – těsně před koncem
zabit soupeřem, který měl moc vysoké zacházení se zbraní, poté jsem trošku
přerozdělil své schopnosti.
Originalita tématu: 8/10
Čtivost: 8/10
Hratelnost: 8/10
Obtížnost: 7 /10
Grafické zpracování: 6/10
Potřeba tvorby mapy k dohrání: Ne, i když je přiložena
Celkové hodnocení : 80 %, kdo neřeší grafiku,
ať si přidá + 5 %
Autor recenze: Carott
Komentáře
Okomentovat